Přidat názor k článku Bilingvní výchova - míchání jazyků

Jsem na tom podobně. Bydlím se synem na Slovensku od ledna, přestěhovali jsme se kvuli spec. třídám pro nadané děti, které v Česku nejsou. Nad jazykovým rozdílem jsem moc nepřemýšlela a potvrdilo se mi, že to není zásadní problém. Synovi je 9, chodí do páté třídy, na slovenštinu je zařazený o ročník níž a už po měsíci školy psal slovenské diktáty nejlíp ze třídy Je to o to úsměvnější, že slovensky nemluví doma vůbec, ve škole používá pouze slovenské měsíce a vypustil český pátý pád, takže oslovuje děti prvním, ale jinak jsem žádnou změnu nepostřehla. Ze slovenštiny zná samozřejmě všechno, co potřebuje, využívá to ale jenom tehdy, když musí (např. cvičení ze slovenštiny) nebo když se chce předvést doma na Moravě. Dokonce i referáty a písemné práce píše v češtině, nemá s tím problém on ani škola. Jsem zvědavá, jestli se to postupem času změní, ale spíš odhaduje, že si češtinu podrží jako jediný jazyk. Vidím to nakonec na sobě, jsem schopná slovensky normálně komunikovat, ale nedělám to, protože podobnost obou jazyků je tak velká, že mi to přijde spíš komické než jakkoliv přínosné a nutné. Dokonce i emaily od slovenských kolegů v práci, které čtu nahlas, převádím automaticky do češtiny. Přitom když jsem před pár lety pracovala nějaký čas v Německu, obtěžovala jsem donekonečna svoje okolí, ať na mě všichni mluví, ať se co nejrychleji dostanu do tempa, pouštěla jsem si výhradně německou televizi a češtinu jsem dočasně úplně odstřihla. Nejspíš to bude o tom, že slovenština není pro většinu z nás cizí jazyk a nevnímají ho tak ani děti.