Kdo si přečetl Úmluvu o právech dítěte, Listinu základních práva a svobod a podobné mezinárodní dokumenty, ke kterým se náš stát hrdě hlásí, mělo by mu být jasné, že každý stát se má snažit zejména o to, aby prospívaly naše budoucí generace, tj. naše děti. To co dělá tento stát našim dětem je zvěrstvo.Mám 3,5 letého syna, po rozvodu byl svěřen do péče matky. Přestože dosud jsem měl se synem krásný vztah a často jsme se navštěvovali, dozvím se od sociální pracovnice:...1x v týdnu vidět dítě to je fakt často, nesmíte se divit, že to tu matku obtěžuje....Stále jsem zákonným zástupcem svého dítěte, jsem zodpovědný za jeho výchovu, ale nesmím se s ním vídat. Musím ale platit výživné a nedej bože, abych onemocněl a nevydělával, to hned mi hrozí kriminál, exekuce apod. Takto se hájí zájmy dědí v našem státě. Takto je hájí ti, co to mají v popisu práce, sociální pracovnice, soudkyně, lékařky a podobní, které též živím ze svých daní. Žádná z těchto pracovnic mě nikdy ani s mým synem neviděla, neviděla jak si hrajeme.A to vše se děje za tichého souhlasu zřejmě stále komunistické společnosti. Uvědomte si, že právě zpřetrhání rodinných vazeb bylo komunistickým cílem. Můžete mi někdo poradit, co mám říci ani ne 4 letému dítěti do telefonu, když s ním mluvím a ptá se mě, proč jsem za ním nepřijel, jestli ho hledám? Jak takové dítě pochopí, že si to nepřeje jakási soudkyně, sociální pracovnice, nebo jeho vlastní máma nebo stát...?
Předchozí