Tak to jsme na tom úplně stejně. Taky jsem byla do 28.týdne v pohodě (no, až na šílené nevolnosti do 18. týdne, a pak špatné tripl testa a amniocentéza), pak z ničeho nic bolest v podžebří, zvracení, bolest hlavy. Hospitalizace, šílené výsledky z krve a diagnoza HELLP syndrom. Pak urychleně akutní císař. Narodil se mě syn (p.h. 1120g). Vyděla jsem ho až po 4 dnech po celodenním pláči na JIP, to se nademnou slitovali a pustili mě k němu na vozíku. Je to už rok, syn je chválabohu zdraví, ale to co si prožil bych svému případnému dalšímu dítěti rozhodně nepřála.
Mě by bylo úplně jedno jak se budu cítit já, jenom aby netrpělo mé dítě. Já vím proč do mě píchali, vím proč mě bylo špatně a taky jsem toho názoru, že všchno přežiji, ale moje dítě uvězněné v inkubátoru, nic z toho nevědělo. To mě nikdy nepřestane trápit, že kvůli mě musel trpět.
Hrozně moc bych chtěla ještě alspoň jedno dítě, ale mám strach