Přidat názor k článku Nejtěhotnější na celém světě

Skutečně je to z velké části o ohleduplnosti a našich hranicích. Když jsem čekala 1 dítě, cítila jsem se (tak asi jako spousta prvorodiček) jaksi "jinak" a taky jsem trochu očekávala, že např. v buse mě někdo pustí sednout. Občas se tak i stalo. A pokud ne, tak jsem prostě seděla na schůdkách. Ale celkem mě tato neochota rozčilovala. Nyní čekám druhé dítě a když jsem naposled jela busem téměř 2 hod. a celou cestu stála - pravda byla jsem jen v 6.m.- tak jsem si prostě uvědomila, že to není konec světa a když se mi udělá špatně, přinejhorším pozvracím ty ochotníky kolem a zase skončím na těch schůdkách. To, že se musím spíše než o své těhotenství momentálně starat o svého syna je celkem dobrá škola na to pochopit, že nejsem jako těhotná "pupek světa". A taky se podle toho chovat.