Přidat názor k článku S miminkem na cestách

Jani, u malýho to taky právě byla první větší nemoc, já vůbec nevěděla co mu je a navíc - on tam strašně plakal. Měli jsme s sebou cestovní postýlku, ale vůbec v ní nechtěl být, vzali jsme ho k nám do postele, ale pořád plakal, nakonec jsem ho celou noc držela v náručí, ale stejně se budil co půl hodiny, museli tam z nás být odvázaný :-( Stejně jsme nemohli ven, měl vysoké horečky, takže jsme takhle přetrpěli 3 noci a pak si řekli, že to nemá význam a jeli domů. Jak byl v cizím prostředí, navíc mu bylo špatně... takže jsem si řekla, že s nemocným dítětem už nikdy nikam. Bylo to pro něj jen trápení a já měla výčitky svědomí, že ho tahám bůhvíkde, místo aby byl doma ve své postýlce - protože tam se jako mávnutím proutku uklidnil a prospal pak celý týden! Ono když člověku není dobře, fakt je nejlíp doma v důvěrně známém prostředí.

Ale jo, obdivuji tě, že jsi to s prckama zvládla, já bych neměla odvahu.