Přidat odpověď

No, hlavně jsem ještě neviděla dítě, které si nic nedělá ze švihnutí proutkem. Dítě musí vědět, že ten trest není namířený proti němu, ale proti špatnému chování. Když dítě ví - a ono ví!- že jde proti rodičům, musí být potrestané. Je to pro to dítě důležité.
Když dítě potrestáš a ono začne brečet, pak ho můžeš pochovat, ukážeš mu tím, že ho neodmítáš a až se uklidní řekneš mu přiměřeně k věku proč bylo potrestané. Např. mám tě ráda, ale nelíbí se mi když jsi drzý, atd. Je to dobré, když se uvolní emoční napětí, děti jsou pak otevřené a naslouchají. Je to lepší, než strávit celý den scénami.
Základ - mluvit jasně a srozumitelně k věku dítěte, pak ho několikrát napomenout, že se ti nelíbí co dělá - dáš mu tím prostor, aby si ujasnilo postoj a když opravdu neposlechne a jde proti tobě švihneš ho proutkem. Věř mi, že tenhle scénář se zopakuje pouze několikrát. Děti jsou moc chytré na to, aby to opakovaly. Jako rodiče musíme být pro ně autoritami a ne někdo, kdo skáká, jak děti určují. Je to pro ně základ a jistota do života.

Taky musíš vědět, proč to dítě zlobí, třeba chce pouze tvojí pozornost nebo se cítí odstrčené, atd. v tom případě je proutek na nic, to musíš řešit zase jinak.
Jestli jde dítě proti autoritě rodiče a neposlechne, je to skutečně pro něj i tebe to nejlepší řešení. Jednoduché, rychlé a účinné - a v žádném případě to není selhání rodiče, ale zjednání pořádku. A to přeci chceme ne