Přidat odpověď

Myslím si, že je to na ženě, muž může říct svůj názor. Nicméně, kdybych měla bratra, který nechce SVÉ dítě ani vidět, můj vztah k němu by asi dost ochladl, přestala bych si ho vážit. Tohle bych prostě neskousla. Je to dost složitá situace a pokud bratr za něco stojí, měl by k tomu přistupovat zodpovědně. Snaž se mu vysvětlit situaci, možná si neuvědomuje, že jde o nového člověka. Nejde o matku, ale o dítě. A co později, kdy bude chtít děti? Jaký bude rozdíl mezi těmi chtěnými a nechtěnými? Jak se s tím ty děti mají srovnat. A která soudná ženská si ho vezme a založí s ním rodinu? Co když jim udělá to samé až se mu rodinný život nebude líbit, nebo až přestane milovat svou ženu? A co když se jeho chtěné děti dozvědí, že mají sourozence, o kterého se táta nestará? Jak se mají vyrovnat s tímhle? Je to dost děsivá představa. Já bych takovému člověku nedůvěřovala a je jedno kolik mu je. Možná jsem radikální, ale tohle se prostě nedělá.