Přidat odpověď

Ježiš Libiku, tak jako kdybych četla o sobě.... vloni v létě se mi stalo to samé. Po měsíci, kdy jsem tam dřela jako blbec přesčas...
Bohužel jsem si nesedla se slečnou "vedoucí", která odcházela na mateřskou a která mě přijímala.
Jsem zvyklá hodně makat, ale jsem poněkud volnomyšlenkářská a určité věci jsem prostě nepovažovala /narozdíl od kolegyně/ za veledůležité a lezly mě na nervy.

Takže jsem odmakala 3 projekty až do konce a vzhledem k tomu, že jsem vyplnila nějaký posraný evidenční listy pro potřeby firmy v pondělí a ne v pátek, tak si mě šéf firmy pozval na kobereček, kde se konal rozhovor typu: "dlouho jsme někoho takového hledali, ale víte....to vyplňování papírů a myslíme si, že vaše pracovní morálka...bla bla..
Odpoledne mi sebrali klíče od kanclu a vypli přístup k počítači.

Jela jsem domů a brečela jsem vztekem. obvolala jsem svoje nejlepší kamarády, kterým jsem to s prominutím "vyblila", vypila jsem flašku vína a u toho jsem napsala výpověď ve zkušební době a ráno jsem mu to šla odvézt. Pak se mi neskutečně ulevilo.

Za měsíc jsem dostala místo ve stejném oboru (dotace z EU), které mě perfektně sedí, pak jsem vzala ještě jednu práci na půl úvazku. Minulý týden jsem se s tím šéfem potkala na školení a cítila jsem obrovskou satisfakci, že ho nepotřebuju a jsem úspěšná sama za sebe

Držím palce.