Přidat názor k článku Můžeme s miminkem na dovolenou?

Poprvé jsme vyrazili s dcerou, když jí bylo 5 měsíců do Francie. Nejdřív jsme si mysleli, že to zvládneme cestou přes Alpy jako vždy. Ale po dvou dnech, kdy jsme první noc celou jeli a další dvě spali v hotelu, jsme Alpy prostě vzdali. První týden jsme měli objednané ubytování v soukromí. Pak jsme vyrazili do Pyrenejí (prostě jako vždy). Spali jsme ve stanu, ale bohužel nás po dvou dnech vyhnala příšerná průtrž. Tak jsme naskákali do auta a jeli na zámky na Loiře. Zvládli jsme jich 6 s Claudií v nosítku. Zodpovědně můžu říct, že to zatím byla nejpohodovější dovolená za poslední tři roky. Loni jsme se museli uchýlit ke "konzumnější" variantě. Byla jsem těhotná a Claudii o rok víc. Takže 10 dní na jihu v soukromí = pozdní snídaně, polední spánek, odpolední pláž a pořád dokola. Nutno podotknout, že bylo skoro 40st, takže jsme ochotně vstávali v devět a chodili přes poledne spát s naším zlatíčkem. Cestou zpět jsme dvakrát nocovali v Alpách. Vždy s sebou vozíme vlastní cestovní postýlku (a samozřejmě hafo ostatních důležitostí). Letos jsme dovolenou snad ani radši neplánovali. Osud tomu ale zřejmě chtěl, a tak nás zavál do Chorvatska, kam by mě v minulých letech dostali opravdu jen přes mrtvolu. Ale: nikdy neříkej nikdy. A tak jsme se odhodlali k největší šílenosti za posledních několik let. Místo určení: Pelješac (kousek od Dubrovniku). Bylo mi jasné předem, že je to sice krapet blíž než do St. Tropez, kam několik let jezdíme, ale zřejmě to pojedeme nehorázně dlouho. Vyrazili jsme kolem páté navečer a cesta nám trvala neskutečných 23 hodin. Cesta zpět 20 hodin, a to skutečně jen proto, že jsme nestáli hodinu na D-jedničce (kde byla hromadná bouračka), hodinu jsme nebloudili na objížďce u Znojma a hodinu jsme nehledali pronajatý dům. Se dvěma malými dětmi se to prostě dřív zřejmě urazit nedá. Pro nás z toho vyplývá: příště buď po dálnici až na místo určení, nebo maximálně do Šibeniku (kde jsme byli v 8 hodin ráno), anebo prostě letadlem. Když pominu tu hroznou cestu (které jsem se právem obávala už nekolik let a podotýkám, že jsme jeli v termínu, kdy byly otevřené všechny úseky nové dálnice, a nechytli jsme žádnou zácpu na pobřeží), jsme si to neskutečně užili. Pronajali jsme si dům na pobřeží, kde děti nerušila žádná diskotéka, mohli jsme do vody kdykoliv se nám chtělo, i když děti spaly (a že skoro pořád jedno nebo druhé spalo). A když si Clau vymyslela, že chce čokoládu, jednoduše dostala klíče, vylezla 30 schodů a vzala si ji v ledničce. Absolvovali jsme několik výletů v mezích možností (z nichž nejodvážnější byla zřejmě "procházka" po hradbách Dubrovniku. Fakt jsem si vloni vůbec nedovedla představit, že bychom něco takového absolvovali. Ale jsem přesvědčená, že když se dětem maximálně přizpůsobí okolnosti jejich režimu, můžou si to všichni užít.

Dana