Zkusit vypadnout z domácího stereotypu.
Jít za kámoškou, které se můžeš vyřvat na rameni, jak je život nespravedlivej. Vyhulit u toho krabičku cigaret a vypít flašku.
Vyházet z bytu věci, který tě dusí/nelíbí se ti/nehodí se tam, a doteď jsi na to neměla sílu. To vždycky strašně pomůže mně.
Případně jet za jakýmkoliv psychiatrem klidně 50 km, jestli máš pocit, že to akutně potřebuješ.
Hele, a hlavně žádný blbosti, jasný
Budu držet palce.