Já jsem v roce 1992 byla v páté třídě. Na gymnazium jsem nešla, chtěla jsem jít na SZŠ.
V šesté třídě nás zbyla polovina,ti lepší samozřejmě odešli.
Ta selekce byla šílená. Já se sice rázem ocitla mezi nejlepšími, ale nebyl tam skoro nikdo s kým bych si rozumněla.Kázeň teda taky šílená, ale v době kdy se rozjíždí puberta, je to pochopitelné. Bohužel měla jsem pocit, že pedagogové nad námi zlomili hůl, věděli, že půjdeme maximálně na střední, spíše na učňák a tak se nějak moc nesnažili.
Oproti tomu na gymplu měli spoustu různých aktivit i mimo školu, bylo vidět, že si s nimi někdo tu práci dává.
Oni když děcka v pubertě mají pozitivní vzor v autoritě a vidí že je někdo bere vážně, tak se můžou i přetrhnout.
Ti co učí na základkách jou častěji vyhořelejší, asi je to také zpětnou vazbou, učitel-žák, vzniká tak bludný kruh.
Předchozí