problém s rapidním poklesem úrovně druhého stupně ZŠ se především týká velkých měst, kde kromě státních gymnázií je i mnoho osmiletých soukromých. Dostali jsme se do obdobných problémů, když se starší syn na gymnázium v páté třídě nedostal, ale dále jsem to neřešila, neboť jsem věděla, že z hojného počtu se hlásících spolužáků se na státní gymnázium dostali pouze 3. Jaké však bylo překvapení, když syn zjistil, že i ti neúspěšní odcházejí na gymnázia soukromá. To jsem od začátku zavrhovala s tím, že v nejhorším tuto variantu zvolíme až v deváté třídě.Z jeho třídy odešlo po pátém ročníku 11 dětí (z 26)a to samozřejmě těch nadprůměrných. Tak jak popisuje autorka, druhý stupeň byl úděsný, přestože si nemohu stěžovat na kantory, stále se jen řešili kázeńské problémy. Měli jsme co dělat udržet syna na uzdě,naštěstí v sedmičce se bezproblémů na gymnázium dostal (těch šestiletých je bohužel v Praze velmi málo).Jsem š´tastná, že mladší se dostal hned v páté, zvláště u kluků s kterýma mlátí puberta je těžké udržet na druhém stupni slušné známky, když 90% třídy na tom nezáleží.Myslím, že na menších městech jsou gymnázia opravdu pro elitu, ale v Praze rozhodně pro všechny, co jen trochu uvažují o dalším studiu.
Předchozí