Přidat názor k článku Dítě jsem nedala na osmileté gymnázium. Lituji.

Proto mě zaujal tento článek.
Musím říct, že já jsem měla chvíle, kdy jsem dost litovala, že jsem na ten gympl šla... Ten náš je dost ambiciózní a s neustále proklamovanou "vysokou úrovní", takže jsme opravdu někdy měli dojem, že se nám to dětství rapidně zkrátilo... V podstatě od jedenácti s námi jednali jako se středoškoláky, v něčem výhoda, v něčem nevýhoda. Já jsem si postupně vypěstovala styl kašlání na předměty, které nechci dál rozvíjet a dbaní na ty, z nichž chci maturovat a hlavně je chci zužitkovat na VŠ...a dnes jsem odmaturovala s vyznamenáním a to jsem měla pár let z fyziky a matiky 4
Mám dojem, že by rodiče měli hodně zvážit, jestli je jejich dítě ten typ, co ho to množství učení neskolí, u nás to dost lidí odskákalo psychosomatickými chorobami všeho druhu, včetně mě
Na druhou stranu, když jsem pak slyšela zvěsti ze své základky byla jsem ráda, že jsem pryč.
Jsem ráda, že jsem tam těch osm let strávila, ale nevím, jestli bych do toho šla znovu...