Přidat názor k článku Dítě jsem nedala na osmileté gymnázium. Lituji.

Na gympl jsem šla až z devítky a jsem za to ráda. Jednak jsem si asi víc užila dětství, premiantů nás bylo i po "odlivu mozků" v páté třídě cekem dost, takže jsem si nepřipadala, že tam nějak marním čas a jsem moc napřed. Byli jsme dobrá parta, pár grázlíků, pár třídních šašků, děcka ze všech možných vrstev a rodin a myslím, že to je tak dobře. Myslím, že to byl i dobrý sociální trénink. Vždyť v životě se setkáváte s různými lidmi, chytřejšími i méně chytrými. Člověk by se měl podle mého názoru naučit komunikovat se všemi.
Měli jsme štěstí na třídního, takže jsme dost často jezdili na hory, výlety. Poznali jsme spoustu míst, ztmelovali jsme kolektiv a některé zážitky jsou nezapomenutelné. Stějně stará kamarádka z baráku, která šla v páté třídě na gympl, si toho tolik neužila, musela se učit, ale chtěla to. A potom vystudovala vysněnou medicínu. Je to zkrátka opravdu otázka priorit.
Ale já bych neměnila. Když jsem šla z devítky na gympl, bylo mi po základce smutno. První půlrok byl utrpení a velký skok, ale pak se to srovnalo Na vysokou jsem se pak dostala bez problémů a vystudovala jsem ji taky v klidu.