Přidat názor k článku Dítě jsem nedala na osmileté gymnázium. Lituji.

čiči,

přiznám se, že ti vůbec nerozumím – a vlastně nejen tobě – asi jsem nějak z jiné planety.
Děti nadané, pomalé, chytré, inteligentní, blbé… to jsou mi kategorie. Každýho pěkně vyselektovat od raného věku, najít ten správný šuplík a šup tam s ním. Týjo

Snažím se respektovat individuální nastavení svých dětí a nechávám je žít. Není to lhostejnost – jenom si myslím, že cesta k úspěchu – nejen osobnímu, ale i profesionálnímu - je složitější a nemusí vést nutně přes gymnázium. Vstupují do hry různé faktory, jedničky na vysvědčení jsou jen nepatrným odrazem schopností dětí a bazírovat na jich nebudu. Gymnázium je jedna z více možností, ale pokud by se kvůli němu měly obětovat koníčky, nadšení, nějaká významná složka osobnosti nebo dokonce duševní zdraví, půjdeme jinou cestou.
Náš syn si zatím vede dobře, ale cítím, že tradiční model frontální výuky – ať už ZŠ nebo gympl nebo cokoliv – pro něj prostě nebude. Výrazně projektový typ – dominantní, živý, společenský, tvořivý až fanaticky. Neumím si představit, jak sedí na židli a studuje. Najednou mi to došlo. A hledám základní školu, kde by ho nechali volněji dýchat – projekty, volitelné předměty, sportovní aktivity…Když takovou školu najdu, na žádné gymnázium pospíchat nebudeme.