Přidat názor k článku Dítě jsem nedala na osmileté gymnázium. Lituji.

Zakladatelko, musím bohužel potvrdit přesně tvoji zkušenost a poznatky z výuky na II. stupni - konkrétně 6. třídu. Mám dceru, která se velmi dobře učí, vše jí jde velmi lehce, kromě tělocviku (ale není silná, 174/60 kg, ale nemotorná a dost se bojí např. skoku přes kozu - že přeletí, ze šplhu, že se pustí apod., má z tělocviku tak trochu trauma, ale o tom psát nechci). Jak už tady bylo zmíněno,tak do 5. třídy to s výukou šlo - třída byla tak nějak vyrovnaná, výuka poměrně svižná, dcera byla spokojená. Na 8-leté gymnázium nechtěla, cítila se na něj ještě nezralá, chtěla pokračovat dál na ZŠ. Navíc je dost introvert a každá změna prostředí ji hodně stresuje. Tak jsem ji nenutila, pokračovala dál na ZŠ. Ale přesně, jak tady píšeš, asi 5-6 žáků se z 5. třídy dostalo na gympl a ve třídě zbyly průměrní a dost podprůměrní žáci, kteří mají velké kázeńské problémy, chodí kouřit, shánějí alkohol a zajímá je všechno možné, jen ne škola. Dcera se tak ocitla v prostředí, které ji velmi zklamalo, způsob výuky ve škole šel šíleně dolů, učitelé začali dávat testy takové, aby je zvládli všichni, takže z angličtiny např. měli na test 6 slovíček !!!!, tož bylo vše a navíc slovíčka, které už dcera dávno znala. Totéž v češtině, matice a o dalších předmětech ani nemluvím. Byla jsem z toho totálně rozhozená, chtěla jsem dát dceru alespoň na jednu prestižní ZŠ na Praze 6, ale ona nechtěla. Bála se zase jiného kolektivu a změny. Tak jsem ji netrápila a domluvily jsme se, že budeme spolu denně dělat matiku a češtinu navíc a že to zkusí ze sedmičky na šestileté gymnázium. Dcera souhlasila, nakoupila jsem učebnice - matiku Sbírku úloh, z čj - všelijaké procvičkování a denně jsme si dělaly nějaké úlohy. Dcera se dostala na velmi dobrou úroveň z těchto předmětů. Kdybychom se spokojily s tempem výuky na její ZŠ, tak by ještě neuměla ani větné členy. Letos dělala přijímačky na šestileté gymnázium, které dopadly dobře a dceru přijali. Je ráda, protože u nich ve třídě je to vážně šílený. Jediný, kdo nosil úkoly, byla dcera, celá třída na ni spoléhala a sešit koloval celou přestávku po třídě. Pořádnou kamarádku tam neměla žádnou, protože odmítala s nimi chodit kouřit a shánět "chlast" na narozeniny, tudíž byla "divná". Dcera naštěstí není ten typ, co by podlézala a chtěla si za každou cenu získat jejich přízeň. Oni si už na to zvykli, berou ji takovou, jaká je, ví, že s nimi "pařit" nepůjde. Také vědí, že je na ní 100-ní spoleh, takže toho také využívají - např. společné týmové práce dělá zásadně dcera, oni se ani nenamáhají něco vyhledat na internetu, např. klíče od společné skříňky měly asi 4 holky společně, ale poztrácely je a tak před každým tělocvikem, výtvarkou apod. shánějí dceru, aby jim odemkla atd., atd. Jsem ráda, že zkusila ten gympl a že se konečně snad dostane do "normálního" prostředí. Zakladatelce přesně rozumím, měli jsme úplně to samé, ale čas rychle letí a můžete to zkusit z té "sedmičky" na šestiletý gympl. Moc moc držím dcerce palce