Pred 14ti dny jsme se spolu s manzelem a s detmi zastavili u jedne zname, ktere u sebe jako babicka mela na navsteve 3 vnuky. Ten nejmladsi, 6 let, je autista mixovany s hyperactivitou. No, nase dve holcicky s temi dalsimi 2 chlapecky si krasne hrali v pokojicku s hrackami, ci starsi hoch s pocitacem. Ten postizeny vsak travil cele 2 hod. s nami v obyvaku. Kdyz jsem asi jiz po pul hodine videla, ze namama chce uvarit kavu ale nema sanci, tak jsem ji radeji uvarila sama. Co se tyce pokecani, asi po kazdem druhem slove pribehlo neco "furiozniho", zarvalo, pripadne neco shodilo. Obcas take smetlo vsechny hrnecky ze stolu, ci zacalo s sebou mrskat na zemi tak, ze mel clovek strach, jestli se neumlati. Jendou se rozbehl plnou rychlosti do steny a prastil se do hlavy; jednou vylezl do krbu jal se splhat nahoru po spinavych stenach; nekolikrat mel hlad avsak plnou pusu jidla vzdy rozprskal po vsech kdo byly blize nez 10m od nej., atd., atd. Reknu vam, jak ja jsem milovala svoje "hodnoucke" holcicky kdyz jsme odchazeli. Po 2 hodinach jsem ja byla naprosto vyrizena, a to jsme to dite nehlidala, jenom jsem pozorovala. Ta jeho babicka mela neskutecne energie, to ja bych se zblaznila. Ona vsak byla nesmirne trpeliva a opravdu se snazila. Neodpocinula si vsak ani na 5 minut ( a to nas ujistila, ze takto je to 24 h protoze chlapecek samozrejme do toho vseho take velmi spatne spi). Uffffff. Klobouk dolu pred vsemi matkami, ktere toto alespon nejak zvladaji.
Předchozí