Přidat názor k článku Dítě jsem nedala na osmileté gymnázium. Lituji.

Mám gympl. Po něm jsem 4 roky pracovala, anžto jsem se nedostala na VŠ. Tvrdím, že to byly nelíp investované 4 roky. Gympl (ale asi ani žádná jiná škola) nemůže podle mě připravit na praktický život. Po čtyřech letech, kdy jsem mimojiné učila neaprobovaně na ZŠ na prvním i druhém stupni, jsem se dostala na VŠ. Patřila jsem tam k nejlepším studentům v ročníku. Bylo to proto, že jsem byla nejstarší a učitelé mi vždycky říkali, že "mám zdravý selský rozum a uvažuju prakticky". Ale tak to nebylo. Jen jsem těžila ze zkušeností z praxe, které moji spolužáci neměli. Dneska učím na VŠ. Studenti, které učím, jsou odtržení od reality, pokud si alespoň trošku "nečichnou" k práci a praktickému samostatnému životu. Nejhorší jsou ty hvězdy, kterým rodiče vyšlapávají cestičku, všechno jim zaplatí a oni se nemusí snažit. Pak najednou na škole koukají a vůbec nechápou, jak to, že nejsou nejlepší. Jenže oni si po gymplu často nespojují ani základní údaje, neumí hledat souvistlosti a hlavně nemají svůj názor a neumí ho hájit. Takže abych to shrnula, jako maminka dvou malých dětí vím, že jestli to jen trošku půjde, dám svoje děti na víceleté gymnázium, aby měly možnost si jednou opravdu vybrat, co chtějí dělat. Dám je tam proto, protože vím, jak vypadá 2. st2 ZŠ, z vlastní zkušenosti. Já sama jsem dělala všechno možné od práce na hygienické stanici, přes prodavačku, sekretářku, učitelku, baličku katalogů, překladatelku, až po asistentku na VŠ. Každá ta práce mi něco dala, a tak budu chtít i po svých dětech, aby vyzkoušely víc věcí, než se pro něco rozhodnou. Ale hlavně, aby si zkusily v praxi pracovat. Myslím totiž, že rodiče často vkládají svým dětem do hlav, co by měli chtít (jedna moje známá mi dokonce tuhle řekla, že by potřebovala, abych si promluvila s její dcerou a "vnukla jí myšlenku, kam by měla jít po střední škole"). To, co jako matka opravdu chci, je zajistit, aby moje děti měly na výběr. KDyž budou chtít jít na kuchařku nebo prodavačku, ať jdou, ale ať si to nejdřív zkusí. Dneska už to přece není tak, že to, co si člověk vybere v patnácti, pak musí dělat celý život. A myslím, že gymnázium je dobrý start. Nic víc, jen start. Dává možnost výběru ve věku, kdy už děti mohou vědět, co je zajímá, a dává i možnost po nějaké době své předchozí rozhodnutí revidovat a změnit. Ale co se praxe týče, každý gymnazista by měl povinně aspoň rok makat rukama, aby pak nad prodavači a lidmi z továren neohrnoval nos.