Ahoj, o klukách jsem tu už psala, a k otáze na konci můžu říct asi toto. Už jakoby od těhotenství (jsem asi výjimka, ale dvojčata jsem chtěla) se mi myšlení a ty návaly lásky k oběma rozpůlily, těžko se to popisuje. Vždycky, když jsem pak jednoho chovala, jsem v podvědomí věděla, že za chvíli pochovám druhého a bude to v pohodě. S klukama jsme od 3. do 15. měsíce cvičili 3x denně Vojtovku s každým, takže jsme měli na všechno systém, abysme se nezbláznili. A oni už věděli, že nejsou na řadě a že musí počkat. Kluci jsou na tohle dost vnímaví, vědí, že máma má jen jedny ruce. Když má jeden třeba horečku a nosím ho celý den, druhý je spíš špatný z toho, že je bráchovi ouvej, než z toho, že se mu věnuju míň. Obvykle si po dvou dnech role stejně prohodí...
Takže je to hlavně na Tobě, jak se dostaneš do pohody, dvojčata už to mají v hlavě srovnáno! A na závěr, krizové období přijde na řadu až mnohem později, až budou stát na vlastních nohách, ale ještě ne dost stabilně a budou na hřišti i doma lézt každý jinam...
Předchozí