Přidat odpověď

Suzann, on je podstatný rozdíl mezi tím, že ty odmítáš a mezi odsudkem.
K tomu, vychovávat postižené dítě - jakkoliv, potřebuješ taky kvalitní zázemí, vlastní rozhodnutí je jedna věc a to, co se děje a co se žije ve tvém bezprostředním okolí, může být věc úplně jiná.
Navíc jsme se společensky neoprostili od pocitu, že se tedy"přeruší" a jede se nerušeně dál. Na to žena není připravená vůbec. Není jí dána společenská možnost k jiné variantě.

Takže já jsem dýl než rok musela fňukat a bulet týrat se nad cizími rakvičkami, protože mi byla odepřena tahle možnost rozloučení a sdílení bolesti a pořád nevím, jestli bych ji takhle chtěla sdílet, nebo je spravedlivější, abych si to odžila a odtrpěla sama, když jsem to bůhvíjak svou neschopností počít a donosit "nepokažené" dítě zvorala.