Přidat odpověď

Jen chci vyslovit pochopení pro formu toho sdělení, zdánlivě realistický a vyrovnaný popis událostí...vzpomínám si na sebe a své první reakce, kamarádce psycholožce jsem psala SMS, že řešíme další problém- vady neslučitelné se životem, naštěstí mě neodsoudila a pochopila, že jsem psala v naprostém šoku o tak závažné věci, jako kdyby se mi rozbila pračka...
Ještě chci poděkovat Grainne za naprosto přesné vyjádření pocitů osamocení, jako bych to psala já...
Když jsem já tehdy žádala o radu, taky mi někdo napsal, ať to neřeším na netu, ale mně to tehdy moc pomohlo, přesně jak psala Grainne, rodina se mnou sdílela bolest jen do určité míry, raději se o tom nemluvilo, aby mi neubližovali, ani nevěděli, jak moc jsem potřebovala slyšet slova útěchy, generace našich rodičů je prostě vychovaná jinak a myslí si, že o čem se nemluví, neexistuje...doteď jsem vděčná všem, kteří mi na Rodině napsali a i vyjádřili jiné názory, ale podotýkám, že velmi jemně a citlivě, díky za to...proto prosím nesuďte a pokud nechcete pomoci, alepsoň neubližujte...

Lacenko, přeji hodně sil, budeš je potřebovat...