Přidat názor k článku Proč nemůžeme rodit děti?

Díky za hezký článek,moje pocity jsou podobné. Jsem ráda za rodiče, kteří jsou ochotni přijmout svoje dítě takové jako je. Jen nevím, zda ve všech případech (i v tom mém) je to skutečně zralé rozhodnutí nebo pouhá neinformovanost. Moje hluboce věřící kamrádka, která všem kolem ráda pomůže, pracovala několik let v Jedličkově ústavu, a postižené dítě by nikdy neporodila, všechny testy včetně amnocentézy podstoupila. V jejím případě vím,že má velmi jasnou představu, co to znamená mít postižené dítě a vůbec bych se neovážila ji obviňovat z eugenických praktik.
O dítě se může starat matka, dokud ona sama je toho schopná. Někteří postižení se dožívají důchodového věku a to už většinou jejich rodiče sami potřebují péči nebo už nežijí. Takže ústavní pobyt (nebo nějaká jeho alternativa) takového postiženého člověka stejně nemine.
Pokud rodiče už nějaké dítě mají, rozhodují i o tomto dítěti, které by si třeba narození postiženého sourozence dobrovolně nevybralo.
Já sama jsem amniocentézu odmítla, neb 1procentní ohrožení dítěte na životě mi připadá nepřijatelné, navíc je pak přetrvává zvýšené riziko přečasného protržení plodových obalů a následného předčasného porodu, zvýšené riziko novorozenecké žlotenky při nekompatabilitě krevní skupiny a Rh faktoru. Předčasný porod i těžká novorozenecká žloutenka mohou mít úplně stejné důsledky jako genetické postižení. A v mém případě jsem obě pravděpodobnosti vyhodnotila jako srovnatelné.
Jinak strach a nenávist k postiženým mě také dost děsí.A celkem si umím představit, že až dosáhnene důchodového věku, dá nám zaměstnavatel doporučení k "lékaři", který provede eutanazii. Smutné. Stejně tak je mi smutno z některých současných prarodičů, kteří ač samostaní, dožadují se neúměrného servisu i na úkor svých vnoučat.