Prošla jsem si se svým gynekologem podobnou srážkou s blbcem, ve 20.tt jsem ho měnila. Byla jsem přesvědčená, že bych nikdy NIKDY nešla na potrat pro postižení. A vím, že třeba kvůli DS bych nešla.
Ale. Existují i postižení fyzická, neslučitelná se životem, jak jsem se před nedávnem na konkrétním případu přesvědčila. Porodila bych dítě, které by prožilo několik týdnů v bolestech a pak zemřelo?
Když se dívám na svého syna, když ho trápí byť jen ty blbí prdíky, vidím, jak ho ta bolest pohlcuje. Jaká musí být bolest umírajícího dítěte, které nic jiného nepozná?
Samozřejmě, nemůžeme říct, co dítě víc bolí, umírání při potratu nebo pozvolné umírání provázené lékařskými zásahy, když se narodí.
Jen bych chtěla říct, že už si nejsem tak 100% jistá. A jen dodávám, že tu vždy pro své děti budu, i když se jim bude dít něco bolestivého, vždy je budu držet v náručí, aby ta bolest byla menší.
Předchozí