Ano svobodně.....to jsme se chtěla zeptat i já, jen my to připadalo trošičku neomalené a nevím jak to napsati...tak v případě, že u dítěte je zjištěno těžké postižení a i tak se matka rozhodne si jej ponechat jelikož je i takové miluje, to je moc hezké a dojemné, smekám....Jenže my to nedá, ty operace atd. to zaplatí tedy kdo?A mimochodem teď to řeknu škaredě, je takový človíček přínosem pro společnost a také si dávám otázku, má matka právo ho vlastně takovému UTRPENÍ, kdy je vězněm svého těla mu dát možnost takového života, o čemž pochybuji, že takový vegetativní život se dá nazvat životem????Nemyslím to nikterak zle,ale chodím ke kamarádce s těžce postiženým synem z důvodu po porodní komplikace, těhotenství bylo na jedničku...Myslím, že má kamarádka zničený život a i její chlapeček prožívá utrpení..tolik operací co podstoupil a bylo to k ničemu...nemá kousací reflex nic...a nyní i pan tatínek usoudil,že takové dítě nechce a vzal po deseti letech roha.
Předchozí