Potkávala jsem dlouhá léta dvojici, matka kolem 60 a syn po dvacítce. Byl postižený a vrhal se s důvěrou na kolemjdoucí, aby jim sdělil své životní radosti. Vzhledem k pravidelnosti setkání a komunikační nerovnováze jsem kromě toho, že jsem hovořívala s tím mužem, začala zdravit tu paní, až jsme se skamarádily.
Nechci psát žádná velká kliše, ale něco vám řeknu, naprosto naplněný klidný život, nehledě k tomu, že ten "postižený" člověk byl v naprosté pohodě. Velký kontrast s tím, jak žije většina z nás v zajetí stihomamů ze složenek, šéfů a jiných přidružeností.
Předchozí