diskuzi jsem nečetla, ale docela si dovedu představit, co v ní je, nakonec, tohle jsme tu probírali už milionkrát. Článek se mi zdá trošku jednostranně napsaný. Je fajn, že existují lidé, kteří mají sílu jít do toho, postarat se o postižené dítko, opravdu klaním se před nimi, ale nelíbí se mi, že článek, který dle mého tak trošku odsuzuje tu druhou skupinu, skupinu rodičů, kteří na tohle nemají. I když, možná je spíše zaměřen proti zdravotníkům. Zcela souhlasím, že empatie by některým lékařům nezaškodila a neměli by si dovolit, takovým způsobem jednat.
Já za sebe mohu říct, že jsem u dětí genetické testy podstoupila, v případě, že by to nebylo dobré, bych nejspíš absolovovala sérii vyšetření, které by postižení potvrdily (tedy nejednala bych pouze na základě těch testů) a dál nevím, ale upřímně, možná to bude znít tvrdě, ale nejspíš bych si dítě nenechala (jistě to nevím a asi by to byl vnitřní boj, plus samozřejmě bych to řešila s manželem). Sotva psychicky dávám ty svoje dvě zdravé, čímž se nesnažím omlouvat, prostě to tak cítím.
Předchozí