Kudlo, ano, jsou lékaři, kteří jsou "normální". Naštěstí k jedné takové chodím. Nikdy mi odmítnuté testy nedala sežrat, naopak, je to přeci moje věc. A ani sestry se nad mým odmítnutím ani nepozastavily.
osobně, neměla bych na potrat dítěte, které by se jevilo jako postižené, ale na druhou stranu, neumím si představit takové dítě vychovávat. A už vůbec ne, když už jedno mám.
Prostě to první dítě by bylo stále odložené, protože s tím postiženým by se muselo tam a zase onam a ted potřebuje to a pak zase ono. Jako není to prdel a kdo to nezažil, stěží si to umí představit. Ani já ne, mě stačí jen zkušenosti kamarádky, která má postiženého syna (díky zkaženému porodu).
Ono se nedá moc kázat, mějte děti rádi takové, jaké jsou. Podle mě nejde o to, že by rodiče takové děti nepřijali, ale jde o podmínky, které naše společnost dává. Všechno je drahé, všechno je problém... Tady by se mělo začít a pak věřim, že bude více rodičů, kteří si troufnou na výchovu postiženého dítěte.
Na druhou stranu je zase lepší, když si rodič přizná, že na to nemá.
Předchozí