Přidat názor k článku Proč nemůžeme rodit děti?

Abych ti udělala radost, zeptala jsem se své dcery, jestli je ráda, že žije. Je jí 13, DMO, hydrocephalus, rozštěp páteře, kvadruplegička, epileptička, úplný ležák, mentálně odpovídí 5 letům - přibližně. Řekla: "Jo. A přendej mi pití ze stolu a podej mi blok a tušku!" Ona miluje svůj život a kdykoli se vyskytnou nějaké život ohrožující komplikace bojuje o něj jako lev. Já to s ní mám o dost těžší, ale dostala jsem se díky ní k životní filozofii, za kterou to stojí. Bohužel, ty zkušenosti jsou nesdělitelné. Nevím, kdo se o ni bude starat, pokud se mi něco stane a budu neschopná, (táta to vzdal hned, jak se narodila), nevím jestli se dožije příštího týdne, ani kdo se postará o mě, až budu díky stařecké demenci ještě větší zátěž, než je teď ona a odmítám to řešit dopředu. Budoucnost nenaplánuješ. Vím, že je na mně závislá jen fyzicky. S pubertou touží po volnosti a odpoutání od mámy jako každé dítě. A taky kouká po klukách a chce se parádit. A máme tu spoustu známých a kamarádů, co ji mají opravdu rádi, a usmívají se, jen nás z dálky zahlídnou.