Opravdu jsem nechtěla nikoho přesvědčovat ani se jej dotknout. Každopádně jsem též názoru, že každý se může rozhodnout sám.ovšem jak se mi zdálo tak mnohé z vás ten život s postiženým dítětem vidí dost v růžových barvách,ale každá mince má svůj rub a líc!!!Já uvádím případ kámošky s těžce postiženým dítětem a opravdu se o plnohodnotném životě Kubíčka nemůže hovořit ani náhodou. Také postoj kámošky je takový,že jen minimální naznačení poškození plodu v příštím těhotenství nebude váhat ani vteřinu a okamžitě volí potrat,protože očistcem pochází nejen ona,ale i její dítě...Jinak si kladu otázku u vás všech zastávajícíh názor,že i takové dítě se musí narodit a má na to nárok, jak by jste volili vy,kdyby se vás ,,bůh" zeptal, nechám tě na tomto světě, v bolestech,nemohoucí, přijímající pouze tekutou stravu,slepou,s denně epileptickým záchvatem, ochrnutou, s těžkou mozkovou obrnou, co by jste volili vy osobně? Já přiznám, že smrt,protože takový život by pro mne neměl smysl,ale mluvím jen za sebe!Jelikož ležet tak i padesát let je pro mne strašná představa....
Předchozí