Asi jsem četla jiný článek. Přišlo mi, že tam mluvil dost slušně a především několikrát zdůrazňoval, že rozhodnutí je na ženě, že on za ní nemůže rozhodovat. A fakt je, že pokud narodivší se dítě s Downovým syndromem odloží, tak se zříká odpovědnosti, kterou na sebe přijala tím, že ho narodit nechala. Pokud se rozhodla dítě porodit, měla by se o něj i postarat. Jinak si myslím, že děti s Downovým syndromem rozhodně můžou vést plnohodnotný život, ale v dětském domově tomu tak asi nebude......Jinak na začátku mluvil o vadě neslučitelné se životem (chybí půlka mozku....), což je rozhodně případ, kdy je asi potrat lepším řešením - ušetří to trápení matce i dítěti, které by stejně zemřelo.
Já osobně si myslím, že je věcí každé ženy, zda testy podstoupí či ne a jak s výsledky naloží. Faktem je, že by bylo dobré zajistit třeba psychologickou pomoc matkám, jejichž děti pravděpodobně nějakou vadou trpí, aby nebyly hozené do vody a měly možnost se vypovídat. Jsem pro to, aby doktoři ženám vysvětlili, co test obnáší, jak relevantní jsou výsledky, co se může zjistit, jaké jsou rizika a pak je nechali, aby se samy rozhodly a do tohoto rozhodnutí jim nemluvily.
Předchozí