Libik, ja jen tak tusim, jak to asi bylo pred temi 20 lety, kdy rodila ta tvoje kamaradka a mozna tedy i kdy udilel rady ten zde zminovany "expert", rekla bych, ze v te dobe fakt neexistovalo, aby deti s DS nebo s jinym postizenim normalne zily mezi lidmi, bud byly 24/7 zavrene v ustavu nebo byly 24/7 zavreny doma s matkou, coz mi oboji prijde dost na masli pro vsechny zucastnene. Si rikam, kdyz mne moje dcera leze obcas na nervy, ze i ja musim lezt ji na nervy, no proste nikomu bych neprala bejt se mnou 24/7. A ta matka se v takove situaci musela vzdat profesniho a vubec veskereho zivota.
To je teda jen muj dohad, ve veku meho mladi jsem znala jen nekolik postizenych a bylo to prave bud tak nebo tak. Ta jedna matka byla taky prave lekarka, vzdala se sve profese, byla cely zivot s ditetem doma bez jakekoli pomoci, zadna pecovatelka, ktera by pravidelne dochazela, aby si mohla taky odfrknout, proste nic. Kdyz tenkrat nikoho ani nenapadlo, vzit dite s DS treba do obycejne materske skolky, tak asi uz tuplem nekomu prislo na mysl, ze by clovek s DS mohl i chodit do skoly a pozdeji normalne zvladat pomocne prace.
Předchozí