Přidat názor k článku Proč nemůžeme rodit děti?

Prima článek. V podstatě souhlasím se vším, co pisatelka píše.
Ale. Článek vyznívá klasicky - všechny ženy, které si nechají udělat genetické testy a šly by na případnou interrupci, jsou zlé vražedkyně.

Nechtěla bych nikdy stát před takovým rozhodnutím. Někde hluboce ve mně se mi silně příčí myšlenka zabít nenarozené dítě. I kdyby bylo postižené, asi bych si jej nechala.

Na druhou stranu se mi stejně příčí druhá myšlenka, o které se ve společnosti již tolik nemluví. Zkusím ji více rozebrat.
Postižené dítě má nárok na šťastný a spokojený život stejně jako jakýkoli jiný člověk. Bezesporu. Žena, která si nechá a vychovává postižené dítě, bývá nazírána jako hrdinka. Vypadá to, že nechat si postižené dítě a obětovat mu svůj život je to správné, to etické, to morální, protože postižené dítě má právo na spokojený život úplně stejně jako dítě zdravé.
Jenže co obráceně? Zdravý člověk má také právo na spokojený život. Kdo vychovává postižené dítě, a nemyslím tím jen postižení fyzické, moc dobře ví, jak velkou bolest a zklamání z takového dítěte cítil ve chvíli, kdy se o nezvratném postižení dozvěděl.
Není to jako nemoc nebo jako když "jenom" nemůžete chodit. Jsou postižení, u kterých se rodiče musí zapřít, aby své dítě dokázali milovat. Nebo třeba aspoň snést natolik, aby se nezhroutili.
Znám ze svého okolí případ, kdy matka v psychickém zhroucení křičela na svého postiženého syna, že ho nechce, že chce mít zdravé dítě jako kdokoli jiný.
Takové rodiče, když dají dítě do ústavu, ostatní nazývají slabochy, nebo že to nezvládli, že neměli dostatek víry, nebyli dost silní.
A já si kladu otázku - může postižené dítě být spokojené a žít spokojeně na úkor obětování svých rodičů? Je to morální? Je morální, že je někdo šťastný, když druhý kvůli tomu trpí nebo se dokonce psychicky hroutí?!
Asi to bude znít otřesně, ale myslím, že dát postižené dítě pryč - do ústavu, k adopci nebo jít na interrupci - není nemorální u takových rodičů, kteří nechtějí obětovat život druhému. Není to ani špatné.
U zdravých lidí není správné, aby žili na úkor štěstí, síly, psychiky či spokojenosti druhého. Takže pokud rodiče vědí, že s postiženým dítětem budou nešťastní, slabí, psychicky zhroucení, mají myslím dostatečné morální právo takové dítě dát pryč.