je absurdní takto uvažovat, genetické testy (stejně jako jiná vyšetření) nejsou přece dělána primárně proto, aby ženám byl v případě problému nabízen potrat!!! jistě, v případě některých postižení to tak funguje (ovšem matku k tomu nikdo nenutí), jindy se děti ještě v děloze mohou určitým způsobem léčit, porod probíhá /v ideálním případě když matka spolupracuje/ na pracovišti, které s onemocněním dítěte a možnými komplikacemi počítá a třeba hned druhý den je zde dítě operováno. O tom že takové dítě má mnohem větší šance na normální život než v případě, kdy se o možných komplikacích předem neví, není asi třeba mluvit.
Jistě, někdy genetické testy ukáží postižení a matka se rozhodne těhotenství ukončit. Že by to dělala s radostí o tom pochybuji, tento zákrok bych nepříla ani největšímu nepříteli. Ale jsou prostě MATKY, které tu zodpovědnost na nikoho nedelegují, a rozhodnu se samy, po zvážení situace, že se jim dítě nenarodí - protože vada, kterou má neslučitelná se životem, nebo je těžce slučitelná s životem, jaký pro své děti chce většina z nás - a nemám na mysli pár dioptrií navíc. Genetické testy zde nejsou ani proto aby si rodiče mohli vybrat pohlaví potomka, natož třeba barvu očí.... Jsou o tom, aby rodiče věděli že se jim pravděpodobně narodí dítě s vážnými problémy. Je na nich jak s touto situací naloží. Mějme každý možnost volby, pro sebe i své děti. Argument že dítěte se nikdo neptá zda by chtělo být potraceno je zcestný, stejně se jej nikdo neptá zda by chtělo žít. Příroda to zařídila tak že dítě potřebuje k životu určitou dobu pobývat v matčině těle. PO tu dobu je to matka, kdo o něm holt rozhoduje.... Je to i JEJÍ tělo!
P. S. Odmítla jsem v těhotenství po atypických tripple testech amniocintézu. NIKDO se na mě křivě nepodíval, NIKOHO v porodnici nezajímalo jaké testy se dělaly a s jakým výsledkem.
Předchozí