Přidat odpověď

Ivule,
SLOVO OD SLOVA bych ti podepsala.U nás v práci je to přesně to samé.A zažila jsem jen jedno zaměstnání, kde jediným kritériem byla práce, výkony, pracovní nasazení a výsledky. Ne to, že si poklábosíš o dětech, dovolené, zajdeš na sport. Jsem taky v opozici prakticky proti celému našemu pracovnímu kolektivu.Naučila jsem se to nevidět, neslyšet, ignorovat. Vím, že jsem pro ně "divná" a že pokaždý když za mnou zapadnou dveře stočí se téma na mě. Mám na tom pracovišti dost silné postavení a veř mi, že vybudovat jen skrz tu práci, bez toho že jsem tam se všemi jedna velká rodina bylo a je strašně náročné. Vánoční večírky a podobné akce jdou mimo mě. Ale uznávám, že si to můžu dovolit jen proto, že mě zaměstnavatel potřebuje možná víc než já jeho. I tak je to pro mě ale těžké být za toho nekolektivního introverta.