Přidat odpověď

Mám podobnou zkušenost. Ve svém prvním zaměstnání jsem se docela vypracovala a po 8mi letech raději dobrovolně odešla...vyměnila se nám šéfová,která si na drby, společné nákupy a vaření káviček potrpěla více, než na pracovní výkony. Takže jsem ve finále dělala práci za kolegyně, které dokázaly celou pracovní dobu plakat šéfce na rameni, že mají hodně práce...no a taky měly rodinu a já tenkrát ne, takže peněz "potřebovaly více než já", což se výrazně projevovalo na výplatě. Nějakou dobu jsem to vydržel a když jsem se začala ozývat, tak jsem měla v práci peklo.

V další firmě to fungovalo podobně, naštěstí jsem já patřila do oddělení,kde šéfka hleděla na práci a jinak taky neměla moc snahu se soukromě družit a musím říct, že i ona měla co dělat, aby naše oddělení (podávající výsledky) obhájila před ostatníma, kteří ale stihli v pracovní době tenis s nejvyšším šéfem a masírování jeho ega...

Chtěla bych po mateřské nebýt zaměstnancem, ale sama sobě šéfem bez dalších zkušenností očekávané družby...