Přidat názor k článku Proč nemůžeme rodit děti?

Jenomže tam jde o to, že coby, kdyby zůstane vždycky a mělo by skutečně zůstat na každém, jak se k tomu postaví a lidé s vyhraněnými názory, bojující za záchranu nenarozeného za každou cenu, pak ve velké míře po narození takového dítěte na své "zásady" zapomínají... a to je prostě fakt. Znám takové z osobní zkušenosti, zrovna tak jako ty, kteří se o své postižené děti starají a opravdu mi můžete věřit že ve 100% (pokud mluvíme o opravdu vážném postižení) ti lidé Vám řeknou, že kdyby to bývali věděli, tak by to možná nedopustili... Každopádně nikdo, kdo s tím má svou osobní a reálnou zkušenost nemá takto vyhraněné a odsusující názory na ty, kteří se rozhodli takové dítě třeba neporodit apod... To kdyby, Vám tam zůstane vždycky, i když se rozhodnete dítě donosit. My máme v blízké rodině jak Downa, tak dítě ležáka, který je slepý a na jedno ucho hluchý, takže vím, o čem mluvím. Navíc jsem se starala o nemohoucí babičku (ležáka) a za sebe můžu říci, že pokud by se v průběhu těhotenství závažná vada objevila, tak bych do toho nešla s ohledem na své děti a zbytek rodiny. Ti příbuzní s Downem mají celkem 3 děti. Dlouho se snažili i toho klučíka s postižením vychovávat doma, nicméně byl velmi nezvladatelný a Down nebyl jen lehký, takže dnes je kluk v ústavu a občas si ho berou na víkendy, protože jinak by se už dávno jako rodina rozpadli a na další 2 děti by nezbyl čas (a můžu s jistotou říct, že jsou to "hodní" lidé, žádní zloduši a snažili se velmi a ačkoli ho mají rádi, tak to prostě už nedokázali zvládat), příbuzní s ležákem ho mají doma s tím, že denodenně přemýšleli a přemýšlejí, co s ním bude, až oni tu nebudou + kluk musí brát hromady prášků proti křečím a pro utlumení apod., neboť i on jak roste prodělává hormonální bouře a protože nemůže v podstatě nic (je ležák, ale mozek funguje), tak to často dopadá tak, že dostává "opravdu hrozné" záchvaty vzteku a křičí a křičí a není k utišení...opravdu nevím, jestli si někdo dovedete (z těch co tak chcete zachraňovat) co to je, každý den se dívat na takové dítě.. + rodiče mají ještě jedno o 7 let mladší dítě a tajně doufají, že za ním tenhle druhý syn bude jednou "možná" alespoň chodit do ústavu, protože jednou tu opravdu nebudou...no a moje babička, která se po mrtvici nemohla hýbat, každý den, když nás viděla, tak zoufale brečela, že tu nechce být a velmi si přála "nemít takový" život. Měla štěstí, že jsme se o ní střídavě z rodiny všichni starali a nikdo jí nedával nikdy najevo ani mrknutím oka, že s tím někdy máme všichni co dělat, ale i tak, ona byla HODNĚ NEŠŤASTNÁ a já za sebe můžu říci, že jsem ráda, že tyto zkušenosti mám, protože jinak by ze mě mohl být fanatik, jako někteří tady v jiných diskuzích...
Jednoduše řečeno, nemám ráda velké řeči a odsuzovaní druhých. Další věc je, že tito "rádoby" morálně lepší lidé často "nepomáhají" více než ti, kteří jsou v jejich očích "nemorální". Často někdo z těch "nemorálních", když na to přijde a je potřeba pomůže více, než tzv. moralisti. Ti totiž pomáhají (nebo jen teoretizují ?)jenom těm, kteří s nimi sdílí jejich názory a postoje.