... vstoupím do toho. Ono některé děti s DWs jsou relativně v pohodě a určitě se to dá i se zbytkem rodiny skloubit, ale některé jsou tak těžce postižené, že je to opravdu neslučitelné tak, aby to v rodině klapalo..další, jiná a horší postižení jsou a jde o to, že většinou reakce těch, kteří říkají, je potřeba svoboda v rozhodování a třeba i možnost jít v takovém případě na potrat, většinou vyvolají ti, kteří naopak jako správné a jediné řešení udávají právě jenom možnost dítě porodit za každou cenu...
Takže ohleduplnost a tolerance na obou stranách je potřeba, ale já mám skutečně někdy pocit, že je na té straně zastánců "každého života" té tolerance naopak velmi málo a navíc si to často ani nejsou schopni uvědomit. Přitom už se nezamýšlejí, nebo prostě z nějakých důvodů zatím ani neumějí domyslet důsledky takového řešení...Je to vždycky případ od případu. Jak jsem už v předchozím příspěvku psala, to kdyby tam bude vždycky, ať se rozhodnete jakkoliv a když to nedopadne tak dobře, jak by si určitě každý přál. Jenomže on život je někdy složitější, než bychom chtěli, nebo než bychom dokázali zvládnout. Nicméně původně to bylo o těch testech, že je autorka nechtěla a tam ty testy podle mě můžou matku připravit na takovou situaci dopředu a pokud je opravdu přesvědčená, že si dítě nechá za každou cenu a opravdu to pak chce zvládnout, alespoň jí to dá šanci si o vadě sehnat co nejvíce informací a prostě líp se to pak jistě zvládne připravený, než naopak. Takže já s testama nemám problém tak ani naopak.
Předchozí