Přidat odpověď

No, já to zas po synkovi opakovat nechci, to válení, křičení, atd., protože on se hned začne smát a myslí si, že je to hra a nakonec snad ještě normální chování, takže od toho jsem upustila. Doma dobrý, vynadám, naplácám, nevšímám při záchvatu, koriguju chování - ale venku? Když mu vynadám nebo plácnu, tak na mě pošlou sociálku , a když ho nechám, jakože si toho nevším (popř. vynadám/naplácám za rohem), tak si lidi myslej, že si dítě dělá co chce a nemá mantinely (viz před týdnem v obchodě, řval u pokladny, já zatím skládala nákup a platila, on ve vozíku a pokladní mi říká: "tohle by mi udělal jednou a seřezala bych ho, že by si to v životě nedovolil...". Tak říkám, já ho usměrňovávám, ale prostě on stejně řve dál. Nehledě na to, že po plácnutí řve ještě víc (déle a hlasitěji), takže to už by jim to tam zbořil úplně. A co se týče sprchy - tak to je nakonec trest pro mě, protože zleje i mě, a pak ho dostávám z mokrých hadrů, to je ještě větší boj. A nevím, jestli by se pak nezačal obecně bát té sprchy a nezačal šílet večer při každém mytí... Takže nejvíc mi to vadí venku, člověk se prostě snaží, vychovává a stejně marný . Někdo mi na to řekne, že je ještě malej (rok a 3/4) a nerozumí tomu, prostě se vzteká, druhej mi řekne, že už to moc dobře chápe a prosazuje se. Ať tak, či tak - důsledná jsem, nic si tím nevyřve.