Přidat odpověď

No tak teda jako by to bylo o mě ..... .dvě děti 5 a malýmu dva pryč...... hlídat furt a všude...je velice živé dítě. Manžel pryč od rána do večera. přijde v šest z práce, taky si rád odpočine. Po prvním dítěti jsem začala chodit cvičit a docela mi to pomohlo, opravdu něco na těch endorfinech bude, ale ted už nějak nevím ..... a navíc propadám depce i proto, že mi přijde, že jsem neschopná si cokoliv vyběhat a zařídit. Je toho víc, co se nakumulovalo za poslední dobu. Navíc bydlíme v malém bytě, hlídání žádné, když by mohl tatínek tak mi řekne, že hlídat bude, ale ne v pět odpoledne...... mohl by, kdyby ráno dřív vstal do práce, tak by mohl být dřív doma. Tráví ale večery u PC a spát chodí pozdě, takže i pozdě vstává. Víkendy je doma, někdy vezme děti ven abych mohla uklidit, někdy jedeme na výlet, ale vlastně se to pořád točí kolem dětí.
Mám pocit beznaděje, protože cítím, že se sama furt překonávám a nevím kde brát sílu. Zároveň si myslím, že by tatínek mohl udělat víc, pro děti ani ne, ale třeba pro mě, nějak si ale vždycky vyměníme názory,já vyjdu za krávu co si dělá nějaký nesmyslný nároky a pak spolu nemluvíme.