Přidat odpověď

Všem díky, hlavně Ivoně - je povzbuzující číst, že v tom nejsem sama.

Přesně bych se pod to mohla podepsat - malý taky vypadá vedle stejně starých dětí mladší...když třeba srovnám s dětmi známých - tak je fakt miminkózní nejen vzhledem, ale i chováním. Ty děti třeba komunikují a mluví tak nějak už "lidsky", syn sice používá některá slova, ale pořád si rád výská a piští jako miminko. Přitom je evidentně chytrý - ví třeba, kde je jaký obchod, kde je hřiště, umí ukázat části svého těla. V některých rysech je až prohnaný - jaksi nás má "na háku".

Abych pravdu řekla, deprimuje mě hlavně to, že tak nějak "bojujeme se vším" - kdyby to byla jedna věc, tak to nějak neřeším.
Vůbec si nedovedu představit, co popisujete Ivono - že dojde ze dne na den ke skokovému vývoji. Mě někdy přijde, že tohle u nás ani nebude možné, že je to na léta.
Jasně, už mám z něj depku.

Ono je to už docela úmorné a v kombinaci s paličatou povahou, obdobím vzdoru a tím, že jak jsem odpozorovala, má takovou povahu, že chce dělat věci jen tehdy, "když on uzná za vhodné" a veškeré jeho "organizování" ze strany dospělých bere jako "buzeraci", mě to už docela moří.
Netuším, jak mám něco naučit dítě, co se to samo ani učit nechce. A docela se fakt bojím toho, kdy k tomu dospěje sám. Ráda bych, aby šel ve třech letech do školky, podařilo se nám jí sehnat, ale nevím, jestli za toho půl roku dokáže "dohnat resty", přitom by mu vysloveně společnost jiných dětí pomohla ve vývoji - měl by inspiraci.
Bohužel, školka nejsou jesle a očekává se tam určitý stupen vývoje a sebeobsluhy.

Jinak - co na něj nejvíc zabírá - podat mu věci jako legraci, ale mě už fakt dochází ispirace - pojmout třeba nočník jako ohromnou švandu se mi nedaří.


omlouvám se za elaborát a fňuky fňuk