Přidat odpověď

Kudlo, já umím pomoc samozřejmě nabídnout, ale neumím ji stejně samozřejmě přijmout. Do takové situace jsem se nedostala a opravdu v tom nemám jasno.
Jsem dost nedůvěřivá vůči lidem, které dobře neznám, neznám jejich pohnutky a nevím, co od nich čekat. Patrně mám obavy, že když od někoho přijímám pomoc, určitým způsobem se mu vydávám všanc, vzniká určitá závislost, nerovný vztah.
Teď odpovím v pokračování i na tvou otázku - na druhou stranu, teď jsem tak říkajíc "v domácnosti", tedy závislá do určité míry na partnerovi, ale to je člověk léty prověřený a že bylo co prověřovat, myslím, že každý by těmi zkouškami života se mnou neprošel. Je to člověk, kterému důvěřuju absolutně a o kterém vím, že toho nezneužije ve svůj prospěch, ale je to v zájmu celku.
Máme určitou vizi do budoucnosti a v tuhle chvíli mám pocit, že nemá cenu se rozptylovat nějakou ne příliš dobře placenou prací, dokážu velmi dobře hospodařit a zajistit chod domácnosti. Hlavně jsme si potřebovali utřídit nějaké věci a zjistili jsme, že práce obou nám téměř znemožňuje komunikacia že přestává fungovat určité pouto mezi námi. Pro nás je důležitější to pouto, než pár korun.
Jiná volba - slušně placená práce v mém oboru se tu téměř nevyskytuje, znamenalo by to dojíždět a zase - ten čas je pro nás mnohem cennější.
Kariéra, služební postup, peníze - nějak mě to přestalo bavit a platí se za to hodně vysoká cena. Taky pokus o návrat a zjistila jsem, že to už opravdu nechci.