Přidat odpověď

Hele, Grainne, mně to jako životní styl připadá OK, shodou náhod to teď mám trochu podobně (s tím rozdílem, že pracuju, ale z domu), ale proč proboha pořád tak řešíš to zapadnutí a máš potřebu se neustále negativně vymezovat proti jakémusi pomyslnému mainstreamu?

Mě třeba to, v čem peru, nezajímalo nikdy (tedy krom toho, že je to prací prášek), nedávno mně volal nějaký dotazovatel s tím, jaké prací prášky a jiné věci používám a jaké reklamy znám, a byl chudák zklamaný - reklamu jsem neznala ani jednu, abych zjistila, jaký prací prášek mám, na to bych se musela jít kouknout do koupelny. Když se mě ptal, který je podle mě lepší, tak to už jsem netušila vůbec - mně stačí, že pere, jinak nepoznám Ariel od Persilu.

Stejně tak móda - ne že bych nerada nosila, co mi sluší, to naopak, ale jestli se to shoduje s obecným trendem, to neřeším - naopak někdy mě spíš rozčiluje, že když je něco v módě a mně se to zrovna nelíbí/nesedí, tak je problém sehnat něco jiného (když se nosí třeba džíny bokovky a boty s dírama, tak skřípu zubama, ale zas ne moc, tak důležité to zase není).

Ale měla jsem to tak víceméně vždycky (tedy asi krom puberty, kdy člověka občas zamrzí, že to či ono nemá), a doposud mě nenapadlo se nad tím nějak pozastavit - respektive nemám pocit, že by to bylo něco tak extrovního, abych kvůli tomu musela koukat na půlku světa skrz prsty.

Jestli je to, co dělám, momentálně IN, je mi vcelku ukradené, důležité je, aby to vyhovovalo mně, manželovi a dětem. A obklopujeme se lidmi podobné krevní skupiny, s někým, kdo musí být za každou cenu "trendy" bychom se pravděpodobně míjeli v zájmech, ale necítím potřebu se vůči nim nějak vymezovat - ať si každý žije, jak umí, já to dělám taky tak a pokud by si naopak někdo o mně myslel, že jsem něco míň, když nemám dejme tomu barák se zahradou nebo boty od tamtoho, co jsi psala, tak ať si to klidně myslí, bude to jeho problém a ne můj, kamarádit se se mnou přeci nemusí?