Vaří si sami. Jídlo si vezli z domova. Já vím, že tam jsou se známýma (kteří jí asi-snad pomůžou), ale já už na tohle vycucávání nemám sílu. Právě zvažuju jestli jí napsat, že z ní zase nemůžu spát, a že je proboha zodpovědná za své činy, ale asi to neodešlu, protože by zase bylo dusno. My se opravdu prakticky nevídáme, za těch posledních pár let jsem ji viděla tak desetkrát? A nechybí mi, opravdu k ní, jako k matce, nic necítím, až se za to snad i stydím, ale ta ségra, ta mě sakryš mrzí.. Na školu jde v místě bydliště.. A ke mě jí matka zakazovala jezdit, takže ona ani možná neví jak moc jí mám ráda.. když o mě ani doma nic hezkého neposlouchá, to si nedělám iluze..