Přidat odpověď
fialko, z rodiny tohle neznám, ale něco podobnýho se mi stalo v práci...
nastoupila jsem jako průvodce a moc moc sem od začátku chtěla jezdit do anglie...bylo mi řečeno, že zkuš dobu musím zůstat v čr...tak sem 3 měsíce dřela jak bulhar, abych se zavděčila a aby na mě nezapoměli...po čase sem se dozvěděla, že sou u firmi tací, co jezdí zahraničí rovnou a ani jednou nejeli vnitro-linku...a já se furt snažila...každej měsíc sem slyšela, že na zahraničí teď není místo a furt se tam braly noví....sem tam mi pro udržení zájmu nechali odjet na zahraničí záskok, ale jinak nic...nadřízená mi vždy volala, jak je zoufalá, že někdo vypadl na linkách, co je nikdo nechce a že už volala všm, co mají volno a já su její poslední naděje, že jinak to bude muset odjet ona a že s prací v kanclu, co normálně má to prostě nezvládne a já jak vůl na to vždy skočila...pak mi kolegové řekli, že když sem jí takto párkrát něco odjela, zvykla si volat rovnou mě a lhát o tom, že su poslední...
dopracovala sem to do stádia, kdy sem byla v práci min. 250 hod měsíčně..jeden měsíc i přes 300...doma sem platila nájem zbytečně, protože moje linky byly povětšinou 24hodinový a kolikrát sem rovnou přeskočila na jinou...doma sem spala za měsíc tak 5x...
nakonec sem to nezvládla a začala chodit do práce pozdě, protoře sem zaspávala...dostala sem vytýkací dopis a když mi následující měsíc nadřízená volala, ať vezmu 30hodinovou linku poté, co sem byla už 18 hodin v práci a nemohla bych ani v noci spát, protože v půlce noci sem se měla přemístit přes celou republiku, abych mohla v 7 ráno nastoupit (končila sem tu noc ve 23:00), řekla sem jí, že to vzít nemůžu, že bych asi zase zaspala...do 2 dnů sem měla výpověď..(mmj.protiprávní)
tak tady máš důkaz, že člověk může v rámci touhy vyhovět nebo pomoci dohnán až na konec svých sil a jak jednou odmítne pomoct, je ten nejhorší...určitě tě bude matka pomlouvat, urážet a vydírat...ale jednoho dne to zkončí...(dřív nebo později určitě)
a pak se budeš moct konečně nadechnout
Předchozí