Přidat odpověď

To myslím synek už hezky seděl, takže takové ty "hry" co se daly dělat se sedícím dítětem - koulet balón, stavět kostky (i leporela jsme používali spíš jako ohrádky pro zvířátka než čtivo jo a brala ho a ještě bere ségřina dětská kuchyňka, takže veškeré míchání, tlučení hrnky o sebe, nošení v zubech když lezl... občas jsem s ním doma cvičila na gymnastickém míči, ale fakt jen pár minut - houpat, koulet po břiše hlavou dolů a do stran jestli chytá balanc - samo jsem ho držela, ale spíš takové to jestli zatne ty svaly... A mraky říkanek - vařila myšička kašičku, takhle jedou páni, bumtarata na vrata a jiné více čí méně tupé nesmysly, na které mohl šermovat rukama a třískat do něčeho. Je fakt že je to docela klidné dítko, takže jsem ho mohla nechat na zemi a on si vystačil, dceru jsem asi "rozmazlila" neustálým hraním se mnou že pak nebyla schopná být chvilinku sama. U druhého už jsem měla víc co na práci a nějak to vyplynulo samo. No a pak ten starší sourozenec je prima pozorovací objekt (ale pak ty rozbroje zas, chjo.)