Grainne,
a o tom to právě je - dává někdo opravdu okázale najevo, že je lepší, protože má víc peněz, nebo je to jen přecitlivělá interpretace a hledání bubáka za každým rohem, i když tam není?
Jestli se bavíme o stejné diskusi - tj. paní se ptala za kamarádku, zda jí bude s sebou k moři stačit 30 euro, tak tam se IMHO holky bavily téměř výhradně věcně o tom, zda jí to bude stačit nebo ne, a v průběhu diskuse vyšlo najevo, že při výpočtu nákladů na cestu tam paní opominula zahrnout dvě dost podstatné věci - benzín (domnívala se, že jí vystačí na celou cestu, někdo to pak počítal a řekl, že nevystačí) a mýtné. Pak by se v rozpočtu mohli dostat do mínusu a měli by problém.
Opravdu nevidím nic špatného na tom na toto na přímý dotaz upozornit (bylo by snad lepší to vědět, ale neříct nic, aby se člověk náhodou někoho nedotknul, a pak se koukat na to, jak se dotyčný dostane do problémů)?
S těmi aktivitami ve škole - pokud to přímo nesouvisí s výukou, tak to snad povinné nebývá? Jednou jsem odmítla jet na výlet na lyže, protože jsme byli s tátou sami a neměli jsme peníze na lyžařské vybavení plus ještě kurs. Bylo nás asi sedm, a jedna učitelka se na nás kvůli tomu naštvala, že to schválně sabotujeme a místo toho tedy budeme psát písemku.
Dodneška jsem to nepochopila, ale vůbec mě nenapadlo připadat si kvůli tomu jako socka, spíš jsem si myslela, že učitelka je koza a že já mám ve svých čtrnácti víc rozumu než ona.
Víš, moc nerozumím té posedlosti "sockami" a neustálému rozdělování na "horší" a "lepší". Ano, kdyby to někdo někomu OPRAVDU předhazoval, tak by se mi to taky nelíbilo a taky by mi to vadilo. Ale - nezlob se a prosím neurážej
, ale mám dojem, že to dělění na lepší a horší je často jen v Tvé hlavě a vidíš ho i tam, kde to opravdu tak není míněno.
S tím rizikem - já jsem do toho šla jednou, ale měla jsem velkou kliku a navíc na mně nebyl závislý nikdo další. A stejně to znamenalo, že spousta lidí pro nás udělala daleko víc, než musela, kdyby to neudělali, tak jsme měly problém. S dětmi bych to už rozhodně neudělala. Myslím si, že není moc fér chovat se pravidelně stylem "vím dopředu, že na to (rozuměj něco zbytného) nemám, ale moc to chci, takže jdu do toho, když to nevyjde, však on to zaplatí někdo jiný".
Jako s tím chopperem - kdybych ho moc chtěla, ale měla jen půlku jeho ceny, přiznáš mi taky, že mám na něj nárok?