Přidat odpověď

Grainne, ale to se pořád bavíme každá o něčem jiném.

Ty mluvíš o tom, že není hezké někomu ve zlém předhazovat, že na něco nemá, aby tam nelezl. S tím nelze než souhlasit.

Já mluvím o objektivních skutečnostech, jejichž výsledek bude technicky vzato stejný (někdo nemá dostatečné prostředky nebo fyzickou či mentální kondici, aby něco podnikl), ale myslím to jako konstatování faktu, nikoli ponižování.

Příklad: když budu prolézat s odřenýma ušima základkou, ale budu chtít na vysokou školu, bude jistě hnusné a nevhodné, když mi někdo řekne "kam se cpeš, blbečku, na tu školu nemáš". Také by se mi to nelíbilo.
Ovšem faktem zůstane, že pak půjdu ke zkouškám a neudělám je, případně mě k nim vzhledem k těm čtyřkám ani nepustí.

Jak chceš řešit tohle? Měli by mě na tu školu vzít i tak, i když na ni evidentně nemám, aby se mě to nedotklo? Nebo se budu muset smířit s tím, že na takovouhle školu opravdu nemám, ale nesnižuje to ani moji lidskou hodnotu, ani to, co umím případně jiného (třeba budu hodně šikovná manuálně)?