Přidat odpověď

Kudlo, to je přesně ta mez - školství je takové hezky typické. Znám pár lidí, kterým "nebylo doporučeno" studium na střední, nebo vysoké škole. Jim jednoduše systém základního a středního školství nevyhovoval. Dokázali se připravit na přijímačky a dokázali vystudovat střední (s odřeným uchem) a vysokou bravurně. Myslím, že taková doporučení by si měli lidé nechat od cesty, nejhorší rady bývají ty " v dobré víře", protože nikdy nedokážou postihnout celou osobnost toho, komu jsou určeny.
Svým synům jsem vždycky říkala: "Zkus to, minimálně se dozvíš, že to nejde, nebo že to nechceš" Takže až na výjimky, kdy jde o zdraví, nebo život, to považuju za minimálně nemístné, mezi umístím nevhodné a nakonec i (může být) ubližující.
Mj. mně sem dohnalo to, že mi neustále někdo v dobré víře radil a docela dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že potřebuju jít tam, kam chci i když to není všeobecně vnímáno jako správné, dobré a kdesi cosi. Prostě směrování kohokoliv na správnou cestu nevnímám jako správné, taky můžeš někoho směrovat pro něj nežádoucím, nebo ubíjejícím směrem. To je o té povolnosti a poslušnosti, o které jsem psala - málokdo z nás je připraven nést důsledky v tom, že se setká v okolí s nepochpením a uspokojeným konstatováním "Vídíš, já jsem to říkal(a). S tím se mnohem hůř vyrovnává, než s přímými důsledky svých počinů. Když tedy nastanou, což automaticky nemusí, viz výše.