Přidat názor k článku Kdo nekojí s námi...

Žženno, mluvíš mi z duše. Taky nesnáším mytí nádobí, proto kojím. A možná to i někoho uklidní, ale mé děti, plně kojené přešly na tuhou stravu naprosto suveréně (i když nemusí tak dopadnout všechny děti, že, já mám prostě otesánky)
Ale znám i osoby, podle kterých stojí na místě porodu a na výhradném kojení snad i celý vesmír se všemi galaxiemi, co jich jen v kosmu je. A kojení je pro ně vskutku orgasmickou záležitostí. Já se přiznám - podle mé matky jsem divná, ale já prostě nevím, jestli mám mlíko v prsou, nebo ne. Moje tělo prakticky okamžitě po porodu odpojí 99% nervových zakončení v tělní oblasti s názvem prsa a když kojit přestanu, tak je zase hodí zpět do funkce ... snad. Jelikož já prostě necítím, nemám v nich cit, ale ani co by se za nehet vešlo. Se i musím podívat, jestli teda dítě pije, nebo ne, protože to necítím. Cítím jen, když mě kousne a nebo uhodí v prsa (to asi to 1 zapomenuté % nervů), takže pro mě to orgasmický zážitek opravdu není, pro mě to vlastně není nic jiného, než doslova bezcitné krmení dravé zvěře.

A Essi, beru zpět, že ten článek k ničemu není - si tu teď tak krásně cintám pentličky, že k něčemu to dobré bylo - si "pokecám".