Přidat názor k článku Kdo nekojí s námi...

Ahoj, souhlasím i nesouhlasím, u dcery jsem byla přesvědčená,že kojit budu, mám velmi velká prsa, dcera si z nich vůbec nedokázala mlíko vysát, po třech dnech jejího řevu a mého zoufalství mi moje sestra propašovala do nemocnice košíčky od aventu a začaly jsme konečně kojit, mlíka ovšem bylo velmi málo, že se přitáhne jsem doufala dva a půl měsíce, ty dcera víceméně prořvala, přikládala jsem ji častěji, jak nám radil dětský lékař, přesto se mlíko netvořilo, dva měsíce jsem to psychicky zvládala, byť jsem kojila kdekoliv to bylo možné a v noci jsem prakticky nespala, pak nám začala i ubývat na váze, a tak nezbylo nic jiného - než kojit a současně přikrmovat nutrilonem, nejdřív hlavně navečer, přes den jsme to vydržely, občas se mi i ráno podařilo nějaké mlíko odsát a večer nejdřív po lžičkách dostala to moje, pak teprve nutrilon,ale protože kojení chtěla malá víc a nebylo, musela jsem jí postupně dávat víc toho nutrilonu, faktem je, že jsme kojili s nutrilonem až do sedmého měsíce, pak to už vůbec nechtěla, zbytek jsem pár týdnů už jen odstříkávala do flašky.... I přesto jsme žádné pribiňáčky, jogurty a podobné kraviny dceři do půl roku vůbec nedávali, až těstě před půl rokem ochutnala večer kaši a kousek banánu,takže ač jsem plně nekojila, jsem na sebe docela hrdá,že i s málem mlíka jsme to zvládli....Teď jsem znovu těhotná a doufám,že kojení už půjde líp.